Ohební, a přesto v bolesti, únavě a slabosti. 

Co hypermobilita dělá s vaším tělem

Jsou ohební, pružní v kloubech kde nechybí rozsah. A přesto se jim stále něco děje. Bolí záda, unaví se rychleji než ostatní, dělají se jim drobné úrazy, které nedávají smysl. Zažívací potíže, psychická nestabilita, chronická únava – a přitom na první pohled vypadají zdravě.

Hypermobilita přibývá. Vidím to ve své praxi každý rok výrazněji. A většina lidí o ní vůbec neví. U žen v menopauze se najednou tělo bortí.

Proto jsem si pozvala fyzioterapeuta Mgr. Mikoláše Svitáka, který hypermobilitou sám žije od dětství a dnes pomáhá lidem, kteří jsou na tom podobně. Náš rozhovor najdete níže.

Co je to hypermobilita a jak ji poznat

Hypermobilita znamená, že klouby mají větší rozsah pohybu, než je pro tělo funkční. Nejde přitom jen o ohebnost – jde o to, zda tělo v tom rozsahu dokáže stabilně fungovat.

K základnímu orientačnímu testování se používá Beightonova škála, která hodnotí rozsah pohybu v několika kloubech. Dotknout se dlaněmi země při natažených kolenou je jedním z ukazatelů, ale samo o sobě diagnózu nestanovuje. Hypermobilita je spektrum a každý člověk je na jiném místě tohoto spektra.

Důležité je rozlišovat mezi asymptomatickou hypermobilitou, kdy člověk žádné obtíže nepociťuje, a symptomatickou, kdy se projevuje bolestmi, únavou nebo dalšími potížemi. 

Na jednom konci spektra je konstituční hypermobilita, na druhém Ehlers-Danlosův syndrom, což je závažnější geneticky podmíněný stav postihující pojivovou tkáň v celém těle.

Je hypermobilita vrozená, nebo si ji člověk vypěstuje

Obojí je možné. Hypermobilita může být vrozená – daná strukturou pojivové tkáně, genetikou, hormonálními vlivy. Ale lze si ji také do jisté míry vypěstovat. Opakované přetěžování kloubů do krajních poloh, určité sporty nebo úrazy mohou vést k tomu, že se kloubní pouzdra postupně uvolní.

Hormonální změny hrají výraznou roli zejména u žen. Viz zde článek Hormonální cyklus a zranění žen. Hormony ovlivňují tuhost nebo volnost vaziva – proto se hypermobilita často zhoršuje v určitých fázích menstruačního cyklu, v těhotenství nebo v menopauze. 

Těhotenství a porod jsou pro hypermobilní ženy specificky náročné právě proto, že tělo je přirozeně uvolněnější a pánevní klouby potřebují vědomou stabilizaci.

Co se děje ve fasciích u hypermobilního těla

Tady je něco, co mě na rozhovoru s Mikulášem zaujalo nejvíc. Výzkumy doktorky Tiny Wang, která pod ultrazvukem sledovala tloušťku a skluznost jednotlivých vrstev fascií, ukazují, že u hypermobilních lidí jsou fascie výrazně ztluštělé a mají sníženou skluznost mezi vrstvami. 

To na první pohled zní paradoxně – člověk je ohebný, ale fascie jsou tuhé.

Proč se to děje? 

Podle Mikuláše a úvah dalších výzkumníků je hypotéza / ne dogma/ taková, že vrstvy fascie tvoří chronický zánět, který způsobuje tyto patologické změny. Buňky fascie se chovají, jako kdyby v těle neustále probíhalo něco ohrožujícího. Konkrétně se fibroblasty, což jsou buňky, které fasciální tkáň tvoří, přeměňují na takzvané myofibroblasty. To jsou buňky s podílem kontraktilní složky, kterénormálně vznikají při hojení po poranění, aby tkáň utáhly a zajistily hojení. 

U hypermobilních lidí se tento proces děje i bez poranění – tělo se chová, jako by se stále zajizvovalo, i když k žádnému poškození nedošlo.

A právě tato kombinace – zhoršená kvalita kolagenu, ztluštělá fascie, snížená skluznost vrstev a probíhající chronický zánět – mohou stát u zdroje celé řady příznaků, které zdánlivě s pohybovým aparátem nesouvisejí. 

Bolest a nestabilita kloubů jsou jen začátek. Protože fascie obalují a prostupují úplně vším – svaly, nervy, cévy, orgány, zažívací trakt – jsou příznaky potenciálně multisystémové. 

Zažívací obtíže, psychická nestabilita, ADHD, úzkostná povaha, bušení srdce při vstávání, studené končetiny nebo chronická únava. To vše může mít společného jmenovatele právě ve fasciálním systému a chronickém zánětu, který v něm probíhá.

Fascie u hypermobilního těla navíc kompenzují nedostatečnou pasivní stabilitu kloubů. Kde chybí pevnost vaziva, přebírá část napětí fasciální síť. 

Protahování, nebo posilování?

Tohle je otázka, kterou mi klade spousta lidí z komunity. A odpověď je jednoznačná – u hypermobilního těla klasické protahování situaci nezlepší, spíše naopak.

Fasciální receptory jsou drážděny přetažením, ne zkrácením. U hypermobilního člověka, který sahá do krajních poloh, se napětí přenáší dál do tkáně, která je již tak přetížená. Výsledkem je krátkodobá úleva a dlouhodobé zhoršení.

Co hypermobilní tělo skutečně potřebuje, je budovat aktivní stabilitu. Silové cvičení do plných rozsahů pohybu, které učí mozek důvěřovat pohybu a svaly aktivně pracovat tam, kde dříve přebíralo zátěž pasivní vazivo. 

Pohyb pomalý, vedený, vědomý.

Automasážní techniky u hypermobilního těla

Moje komunita zná automasážní rolfingové techniky jako základ první fáze FASPO metody. A právě tady přichází logická otázka – jsou vhodné i pro hypermobilní?

Ano, ale s vědomím, jak fungují. Automasážní techniky s ježkem, tenisákem nebo pěnovým válcem působí primárně přes nervový systém – uvolňují napětí, snižují tonus a přinášejí krátkodobou úlevu. 

Pro hypermobilního člověka, který žije s chronickým napětím ve fasciích jako kompenzací nestability, to může být velmi příjemné a přínosné.

Silnější tlak fyzicky vytlačí usazeniny z mezibuněčného prostoru a po uvolnění tlaku tkáň nasaje čistou mezibuněčnou tekutinu, stane se hydratovanější a pružnější. Vytlačené odpadní látky jsou pak odváděny běžnými vylučovacími cestami. To je přesně to, proč tyto techniky učím ve svých e-boocích a online programech.

U hypermobilních je však klíčové nepřecházet do krajních poloh ani při automasáži a po uvolnění vždy navázat vědomým pohybem, který aktivuje stabilizaci kloubu.

Hypermobilita a děti

Hypermobilní děti jsou často označovány jako líné, nevýkonné nebo přecitlivělé. Unaví se rychleji, bolí je svaly po sportu, mají pocit, že na ostatní nestačí. Přitom jejich tělo jen reaguje na to, že stabilizace kloubů vyžaduje výrazně více energie.

Při výběru sportu pro hypermobilní dítě není odpovědí plošný zákaz. Klíčová je celková intenzita zátěže a komunikace s dítětem. Tělo se semele tehdy, když k náročnému sportu přidáme spoustu dalších kroužků, málo spánku a stres ze školy – a tělo nemá šanci regenerovat. Snížení celkového objemu zátěže může situaci výrazně zlepšit.

Jak žít s hypermobilitou

Hypermobilita není diagnóza, která člověka odsuzuje k bolesti. Je to stav, se kterým je třeba specificky pracovat – a který lze zvládnout.

Střídat pozice během dne, nevydržet dlouho v jedné poloze. Najít si vlastní startovní bod pro cvičení, tedy takový level, kde tělo pracuje bezpečně a s kontrolou. 

Budovat svalový korzet pomalým, vědomým pohybem. Vnímat signály těla a nepřecházet do krajních poloh jen proto, že tam dosáhnout lze.

A hlavně přijmout, že hypermobilita není vada ani hypochondrie. Je to způsob, jakým je tělo sestaveno – a jakmile ho člověk pochopí, může s ním začít spolupracovat místo bojování proti němu.

Celý rozhovor s Mgr. Mikolášem Svitákem najdete ve videu výše. Mikuláš sdílí informace o hypermobilitě také na Instagramu aYouTube pod názvem Hypermobilní fyziozofie.

Pokud vás téma zajímá do hloubky a chcete pochopit, jak s vaším tělem pracovat jako s celkem, přijďte na mou bezplatnou online přednášku ZDE.