Jak vznikla neurotechnologie Super Patch: příběh Jaye Dhaliwala

Jay Dhaliwal spojil osobní motivaci, neurologii, analýzu stovek tisíc EEG záznamů, vlastní software a roky prototypování. Jak podle rozhovoru v podcastu Mind Pump vznikala technologie Super Patch a co bylo potřeba udělat, aby mohly vzniknout její studie?

Technologie Super Patch nevznikla jako rychlý podnikatelský nápad. Její zakladatel Jay Dhaliwal v rozhovoru pro podcast Mind Pump popisuje cestu, která začala osobní otázkou: jak pomoci vlastní matce, která měla roztroušenou sklerózu.

Podle jeho slov se neurologii a fungování mozku věnoval už od třinácti let. Později získal zkušenosti v oblasti softwaru, šifrování a podnikání. Právě spojení neurologie, programování a dlouhodobého vývoje vytvořilo základ pro technologii Super Patch.

Kdo je Jay Dhaliwal a proč začal studovat mozek

Jay Dhaliwal v rozhovoru uvádí, že hlavním impulzem byla nemoc jeho matky. Chtěl lépe pochopit, jak mozek vysílá a zpracovává signály a zda je možné ovlivnit fungování těla jinak než prostřednictvím chemických látek.

Jeho cesta spojila několik oborů:

• neurologii a mapování mozkové aktivity,
• software a analýzu velkého množství dat,
• kožní a mechanické receptory,
• rovnováhu, chůzi a stabilitu,
• výrobu a opakované testování mikrostruktur.

V rozhovoru hovoří přibližně o sedmnácti letech výzkumu a vývoje. Celkovou osobní investici do celé cesty vyčísluje přibližně na 40 milionů dolarů.

Analýza 250 000 EEG záznamů ze švýcarské databáze

Jednou z klíčových etap byla práce s databází LORETA Z. Nástroje LORETA jsou spojovány s KEY Institute v Curychu ve Švýcarsku. Podle rozhovoru databáze obsahovala přibližně 250 000 EEG záznamů lidí ve věku od dvou do pětaosmdesáti let.

EEG zachycuje elektrickou aktivitu mozku. LORETA umožňuje převádět zaznamenané signály do prostorové mapy a sledovat, které oblasti mozku se při určité činnosti aktivují.

Dhaliwal uvádí, že nehledal jednu izolovanou část mozku. Snažil se najít vzorce, které se opakovaly napříč databází, a zaměřoval se na souvislosti společné přibližně 99 procentům analyzovaných záznamů.

5,5 milionu řádků vlastního počítačového programu

Běžně dostupné nástroje podle Jaye neumožňovaly položit otázky přesně tak, jak potřeboval. Proto vytvořil vlastní program pro zpracování a porovnávání EEG dat.

Jeho vývoj měl trvat přibližně tři a půl až čtyři roky. Výsledný program podle rozhovoru obsahoval přibližně 5,5 milionu řádků kódu.

Program měl pomáhat:

• převádět EEG signály do prostorových map,
• porovnávat velké množství mozkových záznamů,
• hledat opakující se aktivační vzorce,
• spojovat aktivitu různých Brodmannových oblastí,
• identifikovat síť související s rovnováhou, chůzí a stabilitou.

Za průlomový označuje rok 2014, kdy se mu podařilo rozpoznat širší vestibulární síť. Nešlo tedy pouze o jedno centrum, ale o několik oblastí mozku, které spolupracují.

Od receptorů na chodidle k myšlence náplasti

Vývoj Super Patch nevycházel pouze z mozkových záznamů. Dhaliwal v rozhovoru propojuje několik důležitých výzkumných směrů.

V roce 2002 se na University of British Columbia pracovalo s receptory na chodidle a jejich vztahem k rovnováze. Tento směr měl podle jeho vyprávění slibná data, ale bez dalšího financování výzkum nepokračoval.

Dalším důležitým bodem byly objevy receptorů PIEZO2 kolem roku 2010. Tyto mechanosenzitivní receptory pomáhají tělu vnímat dotyk, tlak, pohyb a polohu jednotlivých částí těla.

Inspirací byl také princip Braillova písma: pokožka dokáže rozpoznat velmi jemný prostorový vzor a převést jej na nervovou informaci. Dhaliwal začal pracovat s myšlenkou, že přesně navržená mikrostruktura může stimulovat kožní receptory a tělo následně vytvoří vlastní nervový signál.

První výrobek nebyla náplast, ale ponožky

Prvním výrobkem využívajícím vytvořený vzor byly ponožky. Studie zmiňovaná v rozhovoru měla ukázat přibližně 31% zlepšení rovnováhy a chůze.

Při následném externím EEG testování u 35 osob měla být podle Dhaliwala zaznamenána konzistentní reakce u všech 35 účastníků. Tyto výsledky ho vedly k pokračování vývoje a k hledání praktičtější formy produktu.

Cílem bylo přenést mikrostrukturu na malou náplast, kterou lze jednoduše umístit na pokožku.

1 200 prototypů, než vznikl první použitelný vzor

Vytvořit funkční mikrostrukturu nebylo jednoduché. První náplast měla podle rozhovoru vyžadovat přibližně 1 200 výrobních a testovacích iterací.

Každá varianta procházela opakovaným cyklem:

1. návrh nového vzoru,
2. výroba fyzického prototypu,
3. kontakt s pokožkou,
4. sledování reakce pomocí EEG,
5. ověření funkce při různém natočení,
6. vyhodnocení dat a další úprava.

Vzor musel fungovat bez ohledu na směr, ve kterém byla náplast nalepena. Později celý proces výrazně urychlil 3D tisk, protože nebylo nutné pro každou drobnou změnu vytvářet nový výrobní nástroj.

Co bylo potřeba udělat, aby mohly vzniknout studie

Samotný prototyp ještě nestačí. Pro vznik odborné studie bylo potřeba propojit několik nezávislých kroků a lidí.

Dhaliwal popisuje hledání CRO – organizace, která zajišťuje profesionální vedení klinického výzkumu. Obrátil se na Clarity Research, kterou našel přes zkušenost se studií náplasti japonské farmaceutické společnosti. Tato cesta ho následně propojila s odborníky včetně specialisty na bolest Dr. Jeffreyho Gudina.

Pro každou studii bylo nutné zajistit:

• hlavního výzkumníka a odborníky na danou oblast,
• předem stanovený výzkumný protokol,
• kontrolní a placebo skupinu,
• nábor účastníků,
• sběr a statistické vyhodnocení dat,
• odborné posouzení a publikaci výsledků.

Jednou z podmínek spolupráce podle rozhovoru bylo, že se výsledky zveřejní bez ohledu na to, zda budou pozitivní, nebo negativní.

Podrobnější praktické informace o fungování technologie a dostupných studiích najdete také na stránce Jak Super Patch funguje a jaké informace jsou k dispozici.

Kolik stojí výzkum a proč některé slibné směry nepokračují

Od roku 2023 mělo být podle údajů uvedených v podcastu investováno do studií přibližně 9 milionů dolarů. Jay v době rozhovoru uváděl 16 odborně posouzených publikací, šest záznamů v databázi PubMed a prezentaci výsledků na 25 lékařských kongresech.

Financování je nezbytnou součástí prakticky každého výzkumu. Náklady vznikají při přípravě protokolu, práci odborného týmu, náboru účastníků, laboratorních měřeních, statistickém zpracování i při přípravě publikace.

Proto může skončit i výzkumný směr, jehož první data vypadají slibně. Bez dalšího financování není možné zaplatit pokračování, větší počet účastníků ani další ověřování výsledků. Právě tak Dhaliwal vysvětluje přerušení dřívějšího výzkumu receptorů na chodidle.

Od dat k technologii Super Patch

Příběh Super Patch je podle vyprávění jeho zakladatele spojením osobní motivace, analýzy velkých dat, vlastního softwaru, neurologie, kožních receptorů a dlouhého prototypování.

Výsledkem je náplast bez léčivé látky. Její mikrostruktura má působit jako mechanický podnět pro receptory v pokožce. Tělo tento podnět převádí na vlastní nervový signál, který následně zpracovává mozek.

Základní představení technologie najdete v navazujícím článku Super Patch – podpora pro kvalitní život v pohybu.

Moje osobní zkušenost se Super Patch

Testuji již rok na sobě, rodině a svých klientech. Zkušenosti ukazují, jak převratná je tato technologie.

Více informací, zkušeností a možností vyzkoušení najdete na stránce:

martinafallerova.cz/super-patch/informace/

Další články o Super Patch

• Jak neuronáplasti Super Patch zapojují svaly, odlehčují páteři a zlepšují výkon
• Soběstačnost seniorů, stabilita a síla: jak pomáhají neuro náplasti Super Patch
• Stresová inkontinence po menopauze: moje zkušenost s pohybem a Super Patch

Praktické informace a používání Super Patch

• Super Patch – základní představení neurotechnologie
• Jak Super Patch funguje, studie, zkušenosti a správné používání
• Zkušenosti odborníků a praktický průvodce náplastmi
• Jak se zaregistrovat a objednat Super Patch

---

Číselné údaje a popis vývoje v článku vycházejí z rozhovoru s Jayem Dhaliwalem v podcastu Mind Pump, epizoda 2867.

Video rozhovor s Jayem Dhaliwalem

Přehrát celý rozhovor s Jayem Dhaliwalem v podcastu Mind Pump