Díky evoluci jsme se z opory čtyřech končetin postavili na dvě tzv. dolní končetiny a druhé dvě tzv. horní končetiny se staly volné a můžeme je používat k obsluze svého těla a práci. K tomu všemu potřebujeme stát pevně na zemi, a to je úkolem naší nohy. Být stabilní a moci se volně pohybovat vyžaduje od nohy stabilitu, rovnováhu, tlumení nárazů, lehké a tiché našlapování, silný odraz – a to vše v jednom.
Příroda to vyřešila geniální šroubovitou spirálou. Masivní patní kostí, paralelně postaveným palcem (na rozdíl od opic) a 3D nožní klenbou. Ta vzniká vnější rotací patní kosti a vnitřní rotací přednoží. Pokud toto nefunguje, klenba nohy se bortí. Pokud přestane fungovat stabilita a tlumení v základech našeho těla, zaděláváme si tak na problém třeba v koleni, kyčelních kloubech nebo bedrech.
Kostra nohy se skládá z 28 kostí a kůstek. Pro nás je důležité postavení patní kosti a přednoží s prstcy (na nohou totiž nemáme prsty).
Horní hlezenní kloub zajišťuje náš pohyb vpřed a vzad. Dolní hlezenní kloub vyrovnává nerovnosti rotací a překlápěním. Nártní kosti umožňují spirálovité sešroubování přední a zadní části nohy vůči sobě pro vznik klenby a stability. Úkolem základních kloubů prstců je odraz při chůzi, tlumení nárazů, odvíjení nohy a brždění z kopce.
Odraz a zpomalování je prací lýtkového svalu a krátkých svalů prstců. Podélně a příčně probíhající hluboké drobné svaly vyztužují přední část nohy – příčnou klenbu, pracují jako tlumič nárazů a dodávají sílu a impuls k odrazu. Při došlapu se příčná klenba oploští, při odlehčení a odrazu, pokud jsou svaly a fascie funkční, se nashromážděná energie opět uvolní. To dodá noze silový impuls i lehkost.
Nohy jsou i orgánem hmatu. Pro jistý a stabilní krok potřebujeme cítit, vnímat a umět se chytnout země, po které kráčíme. A tuto schopnost jsme obutím ztratili. Přestali jsme vnímat povrch, prodloužili krok a těžiště se tak posunulo dozadu. Pokud se zaposloucháme do své chůze, je příliš hlučná. To způsobí velký náraz na patní kost, od které se vibrace přenesou výš a mohou způsobit problémy s achillovou šlachou, kolenem nebo kyčelním kloubem.
Šlápli jste někdy nečekaně na kostku od lega? To byla bolest. Pokud ale předvídáme, že se něco takového může stát, klademe nohu již jinak, opatrně a svaly na nohou jsou aktivní. Tak stejně na nás působí i terénní nerovnosti. Pokud je naše noha zavřená v botě, ztrácí schopnost vnímání a uchopení povrchu, po kterém kráčíme a může být omezena i její mobilita. Tu pak nahrazujeme v jiných segmentech, které jsou výše. Nebo naopak, díky zpevněné botě ztrácí naše svaly a vazy nohy stabilitu a sílu, kterou pak musí přebrat opět jiné segmenty, které jsou přetěžované.
Čím lepší a kvalitnější je auto, tím nutně potřebuje mít i kvalitní brzdy. Pokud jedeme na kole z kopce dolů, bez kvalitních brzd se také neobejdeme. Tedy i naše dolní končetina nutně potřebuje kvalitní funkční brzdy. Při chůzi z kopce by brždění měly vykonávat kromě našich funkčních stehenních svalů i naše prstce tím, že se roztáhnou a zpevní. Když pojedeme na saních, brzdíme patama, ale při chůzi z kopce toto dělají naše silné a pevné prstce. Pokud toto nefunguje, odnesou to naše kolena. Nohy jsou totiž často uvězněny v úzké botě a na prstce jsme zapomněli.
Náš krok by měl být měkký a neslyšný jako u kočky. Toho docílíme tak, že nohu klademe celou plochou a cítíme i pevné prstce. Krok se tak zkrátí, těžiště těla se dostane nad chodidlo, tím se změní pozice zadní nohy a dostane se za tělo. Při odvíjení zadní nohy by se prstce neměly ohnout, ale noha by měla zůstat celistvá a odraz od prstců s větším důrazem na druhý prstec zajistí i správný směr kolene. O tom, že by naše dolní končetiny měly být na šířku kyčelních kloubů a druhý prstec, koleno a kyčel nad sebou snad v dnešní době ví každý. Ale vidím, že realita je jiná.
Začněme tedy vnímat svou chůzi a chodidlo, i když je v uzavřeno v botě. Boty zvolíme široké, ohebné, s nízkou podrážkou. Pokud se rozhodneme chodit naboso, je třeba naše chodila na tuto změnu připravit. Jinak si můžeme pěkně zavařit a všechna chvála ohledně chůze naboso nebude fungovat a my si tak přivodíme další problémy v těle.
Choďme měkce jako kočka a začněme si všímat i svého těla, jak na tuto změnu reaguje. Nezapomeňme být napřímení, pohled míří vpřed a pánev a hrudník jsou uvolněny do protirotace.