Hypermobilita: proč přibývá a jak s ní skutečně pracovat

Hypermobilita ještě před několika lety nebyla tématem, který jsem řešila často.

Klienti byli tuzí a hlavním úkolem bylo uvolňovat ztažené klienty, mobilizovat zkrácené struktury a zbavovat lidi bolestí z přetížení a tuhosti. 

Poslední dobou se mí klienti mění. Hypermobility přibývá, a to napříč věkovými skupinami. Proč tomu tak je a co s tím?

Proč hypermobilita přibývá

Prvním a velmi zásadním důvodem je dramatický úbytek přirozeného pohybu, zejména v dětském věku. Ještě generaci zpátky měly děti prostor k volnému pohybu – plazili se, lezly, pohybovaly se spontánně. 

Dnes jsou děti od nejútlejšího věku spoutané sedačkami, vajíčky a kočárky s pevným zapnutím. Vše, co mělo chránit, paradoxně omezuje přirozený pohybový vývoj.

Toto není maličkost. Vazivo se totiž zpevňuje adekvátní zátěží. Zdravé novorozené dítě je přirozeně vazivově volné a teprve pohybem a postupnou zátěží se vazivová tkáň zpevňuje a dozrává. 

Pokud tento proces nemá prostor proběhnout, vazivo zůstává laxní. A právě tady vzniká základ pro pozdější hypermobilitu.

Druhým důvodem je celkový úbytek fyzické manuální práce v každodenním životě. Myčky, pračky, robotické vysavače – každý vynález, který usnadní život, zároveň odebírá tělu přirozenou každodenní zátěž, která ho zpevňovala. Bez zátěže se tělo nezpevňuje.

Vedle pohybového deficitu se mění i vnitřní prostředí těla. Strava obsahuje více chemických látek, přibylo léků a hormonální léčby. 

Pojivová tkáň je na tyto vlivy citlivá a klinická praxe ukazuje, že tyto faktory mohou přispívat k větší laxitě vaziva již od narození. 

Magnézium a Hypermobilita

Zajímavý a málo diskutovaný příklad je magnézium – hojně se doporučuje při křečích, ale málokdo se zeptá proč křeče vůbec jsou. Magnézium snižuje svalový tonus a uvolňuje vazivo. U hypermobilního jedince to může situaci zhoršit. Ještě horší je pokud těhotná žena užívá magnesium. Už tak díky hormonům se ji vazivo uvolňuje a to ovlivní i plod v bříšku ženy.

Hypermobilita není jen o kloubech

Hypermobilita znamená, že klouby mají větší rozsah pohybu, než je funkčně optimální. Ale to by samo o sobě nebyl problém, kdyby klouby měly dostatečnou nervosvalovou oporu. 

Problém je v tom, že hypermobilita kloubní velmi často jde ruku v ruce s hypotonií svalovou – svaly jsou méně napjaté a méně připravené kloub podržet v přesné pozici.

K tomu přibývá ještě jeden zásadní faktor: z kloubů přichází méně kvalitní informace o tom, kde v prostoru jsou a v jaké pozici se nacházejí. 

Hypermobilní člověk pohyb necítí tak přesně jako člověk s pevnějšími klouby. A pokud pohyb necítíš přesně, nemůžeš ho mít ani pod přesnou kontrolou.

Výsledkem jsou zdánlivě nevysvětlitelné drobné úrazy – uklouzne lžička, zakopne se o práh, upadne sklenice. Nejde o nepozornost. Jde o to, že tělo nemá dostatečně jemnou zpětnou vazbu z periferie.

Pohyb v přítomnosti jako lék

A tady přicházíme k něčemu, co je v práci s hypermobilitou naprosto klíčové: přítomnost v těle.

Necítit tělo až do konečků je dnes problém daleko širší, než by se zdálo. Setkávám se s ním čím dál víc – a to nejen u hypermobilních lidí. Moderní způsob života, kdy velkou část dne trávíme s pozorností upřenou do obrazovek, nás od těla systematicky odpojuje.

Jsme myšlenkami někde jinde, zatímco tělo funguje na autopilota. A tělo bez přítomné pozornosti uvadá.

Pro hypermobilního člověka je ale vědomá přítomnost v pohybu ještě důležitější než pro ostatní. 

Protože jeho kloubní receptory nevysílají tak citlivé a přesné informace o poloze, musí tuto mezeru zaplnit vědomou pozorností. Naučit se vnímat tělo do detailu, cítit ho až do konečků prstů, být v pohybu skutečně přítomný – to není jen filozofie. Je to základ funkčního pohybu a prevence bolestí, úrazů i degenerativních změn. 

Pohyb zpomalit, vnímat a cítit.

Křupání kloubů – proč je to past

Hypermobilní lidé velmi často křupají klouby – krk, záda, prsty.

A mají k tomu dobrý důvod: cítí napětí, které je nepříjemné. Svaly kolem volného kloubu se snaží kloub podržet vlastní silou a to napětí je reálné a bolestivé. Křupnutí toto svalové napětí v daném okamžiku skutečně snižuje. Úleva je okamžitá a skutečná.

Jenže kloub zůstane volný, svaly se napnou znovu, napětí se vrátí – a člověk si křupne znovu. 

Čím víc si křupe, tím volnější kloub je. Je to kruh, ze kterého není úniku přes křupání. Úniku je jedině přes zpevnění kloubu zevnitř – přes svaly a správný pohyb.

Problém jsou dnes i dlouhé umělé nehty. Mění se mechanika pohybu a zvyšuje se hypermolita prvního článku kloubu prstů.

Jak začít den, když máš hypotonický svalový systém

Hypermobilní a hypotonický člověk potřebuje svaly ráno nastartovat, protože bez stimulace jsou svaly méně připravené a den pak stojí zbytečně mnoho energie.

Studená sprcha ráno je klasika, která funguje – tonus svalů po ní prokazatelně stoupá. 

Přípravná fáze může trvat týdny: začíná se od chodidel po kolena a od rukou po lokty, postupně se přidává, až se člověk sprchuje celý.

Ne každá konstituce těla se může ochlazovat. 

Každé tělo je jiné a dle tradiční čínské medicíny je fajn si ověřit, jestli je otužování pro mne vhodné. Někdy stačí jen lehce vlažná sprcha. Kartáčování, drbání, štípání pro stimulaci těla.

Klíčové je opravdu nezapomenout na žádné místo – prsty, chodidla, záda, šíji. Prokrvení nastartuje svalový tonus a tělo se probudí do dne jinak.

Procházka je pak třetí pilíř – přirozené prostředí, pohyb v prostoru, nerovný povrch pod nohama dává nervovému systému informace, které žádná cvičebna plně nenahradí.

Sezení, stání a pohyb v práci

Statická zátěž je pro klouby a vazivo náročnější, než si většina lidí uvědomuje. Tělo v nepohybující se pozici ztrácí zdroj informací, protože podněty jsou pořád stejné. Nervový systém přestane registrovat, kde tělo je, a vazivo se unavuje.

Řešení není najít jednu ideální polohu a v ní zůstat. Řešení je polohy měnit – sednout jinak, otočit židli, vstát, chvíli stát, pak si sednout zase.

 Změna je úlevová vždy, pro vazivo i pro vnímání. 

Nejlepší kancelářská židle přitom není ta nejdražší. Obyčejná dřevěná kuchyňská židle s mírným polstrováním, kde je úhel sedu přibližně 90 stupňů, splní svůj účel lépe než drahá ergonomická, která tělo sklouzne dozadu do pokleslého sedu.

Boty – tichý sabotér pohybu

Noha je koordinačně nejbohatší část těla. Má více kloubů než celá zbývající dolní končetina dohromady a obsahuje obrovské množství nervových zakončení, která neustále posílají informace o povrchu, sklonu, tlaku a poloze. 

Na základě těchto informací celé tělo – koleno, kyčel, páteř – reaguje a přizpůsobuje pohyb.

Moderní boty s pevnou podrážkou a tlumením tuto informaci blokují. Noha nemusí nic dělat, přestane aktivně pracovat a přestane posílat informace. 

Pohyb celé dolní končetiny se stane hrubší a méně přesný. Kyčel pak musí kompenzovat silou to, co by měla noha zvládnout jemností a koordinací. 

A artróza kolen i kyčlí má v mnoha případech právě tady jeden ze svých tichých počátků.

Zpevňování kloubů – jak na to správně

Klouby se nezpevní tím, že zvětšujeme rozsah pohybu. U hypermobilních lidí je to přesně naopak – zvětšování rozsahu situaci zhoršuje. Klouby se zpevňují pohybem ve středním postavení, proti přiměřenému odporu.

Praktický a velmi účinný nástroj je práce v sypném materiálu – rýži, pšenici, drobné čočce nebo třešňových jádrech. Ruce nebo nohy se ponoří a pohybují se v materiálu, který klade jemný odpor. Svaly se tím aktivují, prokrví a oživí. 

Cvičení pokračuje do té doby, dokud ruka nebo noha nezačne být teplá a živá – to je signál, že svaly přišly do práce. Dává smysl každý den, i u lidí s deformovanými klouby nebo artrózou.

Ajurvédský pohled na hypermobilitu

Z ajurvédského pohledu hypermobilita odpovídá převaze váta dóši – lehkosti, nestabilitě a nedostatku zemitosti v pojivové tkáni. 

Ajurvéda pro vátu doporučuje teplé, výživné a zemité jídlo, pravidelný denní rytmus a teplé olejové masáže ze sezamového oleje, který proniká hluboko do tkání a podporuje jejich výživu. Směr masáže je do kloubů – jako bychom kosti chtěli dát více k sobě. Ne tah od kloubu – ten tah vede opět k natahování už tak přetažených vaziv.

Strava bohatá na kolagen, zdravé tuky jako ghee a kořenová zelenina poskytuje stavební materiál pro pojivovou tkáň a pomáhá tělu, že se dokáže zpevnit. 

Potřebuje k tomu adekvátní zátěž, vědomou přítomnost v pohybu, správnou práci s fasciemi a pohybové návyky, které ho podporují, ne podrývají.

Skutečná stabilizace začíná od chodidla

Když mluvíme o zpevnění těla u hypermobilních lidí, většina cvičebních programů míří na střed těla – břišní svaly, pánevní dno, záda. A to je správný směr, ale jen část příběhu.

Skutečné jádro těla není jen oblast břicha nebo pánve. Je to hluboká fasciální linie, která prochází celým tělem od chodidla přes vnitřní stranu stehna, pánevní dno, bránici, předpáteřní cestu až po jazyk. 

Tato linie tvoří vnitřní osu těla – jeho nejhlubší oporu. A pokud nefunguje jako celek, povrchové svaly přebírají práci, která jim nepřísluší.

O tomto propojení jsem napsala samostatný článek – najdeš ho ZDE

Protože pochopit, kde skutečné jádro těla začíná a končí, mění celý přístup ke stabilitě.

A teď přichází myšlenka, která možná překvapí: nejen celé tělo má svůj hluboký stabilizační systém. Každý kloub má své vlastní core. 

Kotník, koleno, kyčel, rameno – každý z nich má skupinu hlubokých stabilizátorů, které ho drží centrovaného, chrání ho před přetížením a umožňují mu pracovat přesně a bezpečně. 

Pokud tyto hluboké stabilizátory nefungují, přebírají práci svaly povrchové. A ty na to nejsou stavěné – unaví se, přetíží a bolest je jen otázkou času.

Pro hypermobilního člověka to platí dvojnásob. Když hluboká stabilizace chybí, povrchové svaly jsou neustále v přetížení – drží napětí, které by mělo být rovnoměrně rozložené do celého systému. 

Výsledkem je únava, bolest a paradoxně ještě větší nestabilita, protože přetížené povrchové svaly ztrácejí schopnost reagovat přesně a včas.

Skutečná stabilizace proto začíná uzemnění – aktivním chodidlem, které vysílá přesné informace o podložce a poloze. 

Pokračuje přes koordinaci vnitřní strany stehna a pánevního dna, aktivaci bránice jako stabilizačního svalu a plynule prostupuje celou osou těla nahoru.

A k tomu všemu patří jeden zásadní přístup: pohyb vědomý, zpomalený a vnímaný. 

Ne pohyb pro výkon. Pohyb, ve kterém jsem přítomná – cítím chodidlo na zemi, vnímám, jak se napíná vnitřní stehno, jak pracuje střed, jak se pohyb šíří nahoru. 

Teprve takový pohyb skutečně léčí a zpevňuje.

Hypermobilita je výzva naučit se být v těle jinak – pozorněji, vědomě a s větší úctou k tomu, co tělo potřebuje, než k tomu, co dokáže.